SNĚHOVÁ KRÁLOVNA.
Chechtáš se ŠTĚKOTEM polárních lišek.
Ukrytá
v KOŽICHU ledního Medvěda.
V Hlase z ONOHO Světa,
šeptáš mi zase BABI,
ten stokrát slyšený příběh.
Ve Tvých peřinách,
pod rouškou NOCI,
ve snech dítěte
které ještě VĚŘÍ na Upřímnost.
O zradě Káje
o Střípku v DUŠI,
O Sobích saních
a ruce která zebe...
Tvé večerní VYPRÁVĚNKY,
mi stékají růžově po DUŠI.
Jako cukrová vata
z Pouti
co nebyla...
CHCI znovu věřit na Upřímnost.
Mezi lopatkami ční
ledový TRN Zrady,
Princů v kanadách.
Řinčení OKOVANÉ boty,
ve Snech ZLATOVLÁSKY.
Snad jen Pláč SKŘÍTKA od
Zlatého Kapradí
způsobí CINK !
A Srdeční RAMPOUCH
je teď KALUŽÍ
u Tvých nohou...
A přesto BABI nevím,
zda jsem to TAKHLE
chtěla.
Být Smáčeným Lemem
SNĚHOVÉ KRÁLOVNY.
ODPOLEDNÍ VYCHÁZKOVÁ leden 2000
SNĚHOVÁ PRINCEZNA.
Ve Tvých očích tančí,
taje
jak Sněhová Vločka.
Za závějí Kočár stojí.
Snad na Princeznu Vločku
počká.
Poletí jak ŠÍP,
jak VÍTR,
až do Nitra lesa.
Pak vzhůru, vzhůru, vzhůru
až do Paláce pod Nebesa.
Trojka Bílých koní
už trpělivá není.
Zavři už oči,
usni můj Princi,
ať můžem odjet...
do Hradu Zapomnění.
Na temeni HORY,
za hradbou lesa,
ční zbytky Hradu.
Tam Vlci vyjí,
tam Panna kleká,
pod Rouškou NOCI
teď Sýček létá.
Zavři už oči,
zamkni už řasy,
ať netaje VLOČKA.
Na polštář Sněhu,
položil Hlavu.
Už navždy spal, spal, spal,
na Jejím PRAHU.
OSPALÁ LEDNOVÁ 2000.
|