IDYLKA V MODRÉM POKOJI.
Jsem Tvým zrakem,
čichem,
Tvými ústy
i Tykadlem prapodivného Brouka.
JSEM Tichem nad tůní
prostě JSEM.
Tyhle kradené chvilky miluji.
To ony jsou solí Života.
Kořením téhle vágní existence.
Nic neřešit, nic nemuset,
jen vnímat tlukot vlastního Srdce,
který je Rytmem Tvého dechu.
Ukryl ses do Snů za víčky.
Bloudíš po Stezkách,
ztracen v houštinách mých vlasů,
které se vlní a prodí jako Řeka.
Nevnímat stohy dopisů, složenek
a žádostí s cedulkou nevyřízeno,spěchá, urgentní...
Nevnímat koš plný prádla
a stepující děti se sešity určenými k podpisu.
Nevnímat slůvko MUSÍM...
Jen chvíli, ještě chvíli schovaná
v MODRÉM POKOJI, tak blízko Sobě.
Máš Moudrost Stařenky HEKATÉ
i neposednost FAUNA.
Jsou totiž
odleskem Tvých šatů ...
v 10,30 25.3.2000