KOLOMBÍNA.
Jen spí,
za bariérou Snu.
Snu z Cukrových homolí
vánočního Smrku.
Leží schoulená,
na podlaze
své Duše.
Už netančí
KOLOMBÍNA
a Cínový Vojáček
nepláče.
Zrcadlo Lží
teď křičí
JSI TAK
JINÁ.
Do dlaní sbíráš
Chomáče
Dluhů a Křivd,
a Stínů Lásek,
pro které
Srdce už dávno,
DÁVNO nepláče.
Zrcadlo PRAVD teď
křičí,
BYLAS jiná
a na květu
LEKNÍNU
právě zemřela
KOLOMBÍNA...
TITANIKOVÁ 2000.
|