ISIDINO SNĚNÍ.
Jdu s TEBOU tam,
kde ztrácí se ŘEKY,
na území NIKDO,
kde řeky PRAMENÍ...
Obrůstáš mechem,
JSI vrostlý pod mou KŮŽÍ
pod mými NEHTY usínáš...
Polibky mých NOHOU
se ztrácí ve TVÝCH vlasech.
sbírám TĚ na rozcestích,
JSI rozvěšený po Větvích mé DUŠE,
v cárech bez ŽIVOTA Tě spojím
v OBRAZ svého SRDCE.
Nesu TĚ na svých PAŽÍCH a křičím BUĎ !
Smáčím své EGO do řeky STYX
a
UMÍRÁM S tebou.
Pak SLZOU z Nitra,
kanoucí ze Srdce - HRADU,
odleskem Ponorných řek,
stávám se TEBOU...
A paní Smrt,
je Věncem RŮŽÍ
plovoucích po HLADINĚ.....
"DRAKOVSKÁ" 16.4.2000
ÚDER KŘÍDEL MOTÝLÍCH
na Hladinu mé Duše.
Toť Pohled Očí Tvých.
Avšak Ty Spíš,
SNÍŠ
v KOLE SAMSÁRA Hraješ si
stále stejnou
HRU.
Aniž tuše
zda ještě
vůbec
NĚKDY
se Dotknou
NAŠE RUCE...
psáno 2.října 2008 v 7.30
8.4.2009
7.4.2010
Tak už i u nás raší tráva, "Kozí bonbónky"- květní laty Devětsilu proráží vrstvami uschlé trávy podél potůčků a stružek...
Dnes jsem jela s Esterkou do Vrbna p. Pradědem ,seděli jsme chvíli na lavičce a nechaly se prohřívat jarním sluníčkem.Včela si spletla moji šálu s květy a sedla si na malou pauzu- nožky obalené pylem. Staří ,šedovlasí lidé v reflexních vestách zhrabovali listí podél chodníků. Ester říká "mami toho vousatého dědečka mi je líto, tak smutně koukal, oni tohle musí dělat pořád?" Taky mi s toho bylo trochu smutno...
30.1.2010 Tu-bišvat.
